Historie zámku ve zkratce
Historie v kostce
První zmínky o obci Měšice se datují k roku 1294. Počátkem patnáctého století zde byla postavena tvrz. V roce 1767 – 1775 byl na místě původní tvrze postaven Antonínem Haffeneckerem pro rodinu Nostizů pozdně barokní zámek.
Postranní křídla byla dostavbou připojena v letech 1780 – 1790. Vnitřní výzdoba zámku pochází od malířů Josefa Hagera (nástěnné malby v hale prvního patra z roku 1771) a Václava Ambrozziho (nástěnné malby ve zbytku původní kaple v prvním patře zámku). Na sever od zámku byly postaveny hospodářské budovy a jízdárna. Na jižní straně byl založen anglický park o rozloze asi 15–ti hektarů. V parku byly vysázeny vzácné dřeviny.
V roce 1775 na hlavní věžičce zámku postavil profesor lékařství a fyziky doktor Jan Tadeáš Klinkoš jednohrotový hromosvod pravděpodobně první v Čechách. Zámek tím uchránil od požáru při úderu blesku.
V letech 1779 – 1785 žil na zámku abbé Josef Dobrovský, jako vychovatel dětí rodiny Nostizů. Zámek byl v držení rodiny Nostizů až do roku 1946, kdy přešel do vlastnictví státu.
Po roce 1948 byla v zámku zřízena politická škola Revolučního odborového hnutí (ROH). V šedesátých letech dvacátého století byl zámek upraven na nemocnici s interním a neurologickým zaměřením.
V červenci roku 1996 převedla vláda České republiky zámek i s nemocnicí v rámci privatizace některých zdravotnických zařízení do vlastnictví obce Měšice. Zastupitelstvo obce se rozhodlo udržet v zámku nemocniční provoz a ve výběrovém řízení přijalo projekt tehdejší nadace ČANT.
Od prosince roku 1996 byla nemocnice provozována Občanským sdružením pro provoz Centra integrované onkologické péče, které se v roce 2014 transformovalo na spolek.
Filmy, které se natáčely na zámku
Prostředí zámku, jeho tehdejší nemocnice a zámeckého parku inspirovalo i tvůrce staršího českého filmu Pět mužů a jedno srdce z roku 1971 režiséra Jana Matějovského a podle námětu Jaroslava Dietla, v němž si zahrálii přední čeští herci v čele s:
- Vlastimilem Brodským
- Eduardem Cupákem
- Josefem Hlinomazem
- Vladimírem Menšíkem
- Martinem Růžkem
Film divákovi počátku 70. let dvacátého století umožnil nahlédnout do „provozu moderní nemocnice, kde se provádějí náročné operace srdce“.
Historie zámku a obce Měšice
První historické zprávy (13. – 17. stol.)
První historicky doložené zprávy o obci Měšice, která se nachází na severovýchod od Prahy, asi v jedné třetině cesty do Mělníka, jsou datovány rokem 1294. Tou dobou zde stávala tvrz, zprvu dřevěná, později kamenná. Okolo tvrze se postupně usazovali obyvatelé, kteří se převážně živili zemědělstvím. Přesné umístění tvrze ale není zcela jednoznačné. Podle umístění středověké kamenné studně asi 300 m jižně od dnešního zámku, je ale nejpravděpodobnější, že původní tvrz i původní obydlí bývala někde v těchto místech. Dnes již studna neexistuje, zanikla. Na předpokládané původní lokalitě, jižně od železniční trati, je pole. K roku 1400 je uvedeno, že tvrz i obec byla v držení pražského občana Vanka Duršmída. Během husitských bouří zabrali tvrz Pražané. Později byl její správou pověřen Jan z Kněževsi. Po něm byla tvrz a dvůr v držení Matěje od Mouřenínů, kterému v roce 1434 pražská obec potvrdila, že na zástavbu tvrze a dvora vynaložil 195 kop grošů. Zpráva z roku 1436 připomíná držení dvora Vankem Duršmídem a původní držení objektu křižovníky Matky boží z Malé Strany – Johanity.
V roce 1454 se vlastnictví Měšic ujímá Zdeněk ze Šternberka, kterého v držení potvrdil Jiří z Poděbrad. Držení tvrze a dvora ale omezil jen na dobu jeho života. Po jeho smrti měly být statky vráceny Johanitům. Smlouva však nebyla dodržena pro další historické události. Vlastnictví nemovitosti se opět zmocnilo Staré Město Pražské. Majitelé se často střídali, ať koupí, lupem nebo konfiskací, až zpustlý objekt po třicetileté válce roku 1651 zdědil Jan Hertvík z Nostic. Ten jej prodal a opět koupil zpět v roce 1677. Od té doby byla tvrz i vesnice již v držení rodu Nosticů. Rodina Nosticů měla své sídlo na zámečku v Pakoměřicích.
Nosticové a jejich působení v Měšicích (17. – 20. století)
V letech 1765 až 1694 patřily Měšice známému Františku Antonínu z Nostic. František Antonín nechal původní měšickou tvrz roku 1767 zbořit a jejím místě (nebo vedle ní?) nechal zbudovat dnešní zámek. Budovu postavil stavitel Antonín Haffenecker. V první fázi mezi roky 1767 – 1775 byl postaven hlavní trakt budovy se dvěma patry. V druhé fázi výstavby přibyla roku 1780 – 1790 boční jednopatrová křídla, koncipovaná obdobně jako trakt hlavní. Vnitřní výzdobu zámku provedli Josef Hager, Václav Ambrozi a Petr Prachner. Sál v prvním patře hlavní budovy byl v roce 1771 vyzdoben malbami Josefa Hagera. Kaple (dnes jen její torzo) freskami Václava Ambroziho. Tato díla jsou dnes považována za nejpozoruhodnější výtvarnou ozdobu zámku. Kaple sama patřila k nejzajímavějším objektům zámku. Zanikla až přestavbou na nemocnici v poválečných letech. Stropní fresky jsou doplněny hlavním oltářem, který je dílem Petra Práchnera. Oltářní obraz svaté Alžběty Duryňské, patronky kaple, je opět dílem Václava Ambroziho. V současné době se obraz nachází v kostele svatého Salvátora v Praze.
Nedílnou součástí výtvarné koncepce sídla je i park o rozloze cca 15 hektarů, založený ve stejné době jako zámek. Park se nachází na jižní straně zámku. Na straně severní pak komplex hospodářských budov zakončený jízdárnou. Mezi zámkem a bývalou jízdárnou byl vybudován rybníček. Dědici budovatele zámku, Františka Antonína z Nostic, již jeho dílo neměnili. Ponejvíce se věnovali hospodaření na přilehlých polnostech. Je nutné připomenout, že na zámku v letech1779 – 1785 žil a tvořil abbé Josef Dobrovský. V té době zde vykonával funkci preceptora potomků Nosticů.
Jedním z dokladů zájmu majitelů panství o nové a pokrokové technické vymoženosti je i fakt, že na zdejší zámecké budově byl vztyčen hrotový hromosvod. Byl instalován roku 1775 pražským profesorem medicíny a fyziky Janem Tadeášem Klinkošem. Konstrukce bleskosvodu není podobná obdobnému technickému zařízení, které vyprodukoval Prokop Diviš. V Měšicích se jednalo o mnohem modernější konstrukci navrženou Benjaminem Franklinem. Pro zajímavost, lze uvést, že se pravděpodobně jednalo o první nainstalovaný bleskosvod v Čechách. Dodnes je tato technická zvláštnost funkční. Nachází se na hlavní věžičce zámku a je připojená k moderní bleskosvodné ochraně budovy. Instalace původního Klinkošova hromosvodu byla provázena nesouhlasem poddaných. Krátce po instalaci odolal hromosvod dvěma zásahům, pro které bylo nutno zařízení upravit. Zámek ale uchránil před požárem.
Jednou z nejvíce ceněných částí zámku byla zámecká kaple. Ta zanikla po únoru 1948, kdy byla rozdělena na více místností. Přízemní část byla navíc horizontálně oddělena od prvního patra. Dvě Ambroziho fresky se ale zachovaly. Tento prostor je nyní upraven jako kaple, zasvěcená původní patronce svaté Alžbětě Durynské a svatému Lazarovi. Takto upravený prostor je v současné době užíván jak k pracovním setkáním lékařů a sester, tak k vedení bohoslužeb. Ty jsou slouženy o významných svátcích. Bohoslužeb se účastní jako klienti současného ústavu, tak místní občané.
Vznik a stručný vývoj obce Měšice
Zámecký objekt s hospodářskou a parkovou částí severně i jižně od zámku, byl ohraničen dvěma souběžnými cestami, podél kterých byly postupně vystavěny usedlosti. Tyto stavby se staly jádrem budoucí obce Měšice. Budovy s výraznější stavební úpravou dala postavit správa zámku. Sloužily pro ubytování vyšších úředníků správy panství. O zámku se traduje, že byl se svým okolím spojen podzemními chodbami. Ty ale dosud nejsou jednoznačně dokázány a zmapovány. Většina podzemních prostor byla zavalen. O jejich existenci a rozsahu svědčí například vstup do podzemí při západní straně zámku. Chodba je ale zasypána. Podobných vstupů do podzemí bylo nalezeno víc. Není jisté zda se jednalo o únikové chodby ze zámku, či šlo o spojovací chodby se sklady, či sklepy. S rozvojem obce je spojena i technika povrchového, později i podzemního odvodu vody. Dodnes existují podzemní klenuté odvodňovací chodby, které jsou umístěny v podzemí zámku i v jeho okolí. Tyto odtokové chodby jsou napojené na podobné kanály v obci. Tento podzemní systém také sloužil k zásobování rybníčků v parku, v hospodářské části dvora i v okolí obce. Obec se v 18. století postupně rozrůstala o další obydlí. Postupně obkružovala severní část hospodářského komplexu zámku. Nová obydlí byla osídlena lidmi převážně pracujícími ve službách zámecké správy. Jádro obce tvoří dvě ulice, které existující dodnes. Kolem roku 1909 byl v obci postaven dieselagregát k zásobení zámku a hospodářského komplexu elektrickou energií.
V obci Líbeznice postavili Nosticové cukrovar. Druhý cukroval byl postaven v obci Mratín. K oběma cukrovarům vedly železniční vlečky. K zásobování líbeznického cukrovaru vodou byl vybudován z Lobkovic do Líbeznic vodovod. Ten cukrovar zásoboval vodou z Labe. Po zániku cukrovaru v Líbeznicích, byla voda z vodovodu přiváděna do Mratínského potoka, aby se zlepšilo zásobování cukrovaru mratínského. Část tohoto vodovodu je dosud v provozu. Slouží již ale k zásobování obce i zámku vodou pitnou.
Od roku 1945 do „sametové“ revoluce
Krátce po osvobození v roce 1945 byli původní majitelé z tehdejší Československé republiky vypovězeni na základě tzv. Benešových dekretů. Zámek se stal sídlem velení Rudé armády v této oblasti. Po odchodu vojáků vznikla na zámku tzv. Slovanská kolej. Objekt byl přidělen tehdejšímu ministerstvu školství a osvěty. Po krátkém zaškolení pedagogů zde byl vybudován internát pro dívky, které byly vyučovány cizím jazykům. Nejvíce jazyku francouzskému. Dále pak společenskému chování a dokonce i jízdě na koních. Chovanek ústavu bylo v té době asi šedesát. Frekventantky ústavu byly současně i cvičenkami místního TJ Sokol. Po druhé světové válce byla tato sportovní organizace v obci velice aktivní. Toto zajímavé školské zařízení zaniklo asi dva měsíce po únorovém převratu. V roce 1948, konkrétně 10. října, se v objektu zámku objevil Antonín Zápotocký, aby oficiálně zahájil činnost Ústřední školy Revolučního odborového hnutí. Po roce působení tohoto zařízení byl provoz přerušen. V objektu zámku probíhala rekonstrukce vyjádřená výměnou lokálního otopu dřevem a akumulačními kamny na vytápění centrálním kotlem s rozvodem do všech místností. Rekonstrukce trvala více než rok. Po rekonstrukci bylo obnoveno školení svazových odborových funkcionářů, aby v roce 1959 bylo definitivně zastaveno.
Rozhodnutím správních úřadů bylo potvrzeno, že pro potřeby tehdejšího okresu Praha sever, bude objekt zámku přestavěn na nemocnici. O rok později ale proběhla další reorganizace okresů. Pro nevyjasněné správní vztahy byla stavba na čtyři roky pozastavena. Technologické vybavení budovy ale podlehlo klimatickým jevům. Popraskalo vodovodní potrubí a nově rekonstruované topení. Byla tedy naplánována nová rekonstrukce objektu. Nová nemocnice byla slavnostně otevřena v roce 1964. Jejím spádovým územím byl tehdejší okres Praha východ. V nemocnici byla zprovozněna dvě oddělení s primariáty. Oddělení interní se sto lůžky, plně vybavenou jednotkou intenzivní péče s pěti lůžky a oddělení neurologické s lůžky padesáti. V nemocnici byla biochemická laboratoř, rentgenologické oddělení a vyšetřovna s elektroencefalogramem. Koncem osmdesátých let dvacátého století docházelo k postupné redukci provozu nemocnice a neurologické oddělení zaniklo.
Od poloviny devadesátých tet dvacátého století dosud
Vládním usnesením z 30. června roku 1996, v rámci privatizace, byl zámek a s ním i nemocnice převedeny do vlastnictví obce. V té době bylo v nemocnici v provozu jen čtyřicet pět interních lůžek. Zastupitelstvo obce, po získání objektu do vlastnictví, rozhodlo, že chce v zámku i nadále udržet nemocniční provoz. V září roku 1996 bylo uskutečněno výběrové řízení. Po tomto řízení rozhodlo zastupitelstvo obce, že zdravotnická činnost bude v objektu dále provozována jako nezisková zdravotní činnost. Důvěra v realizaci této myšlenky byla dána v té době založenému Občanskému sdružení pro provoz Centra integrované onkologické péče (CIOP). Založené občanské sdružení, které se v roce 2014 přetransformovalo na spolek, provozuje nemocnici dodnes. Vůči obci jako vlastníku objektu je nemocnice v nájemním vztahu.
S použitím textů, ústních sdělení a informací profesora MUDr. Oskara Andryska, Dr.Sc., zpracoval MUDr. Zdeněk Kovařík